O škole Organizace, Kontakty, Projekty Pro rodiče Elektronická omluvenka, informace pro rodiče Pro žáky Domácí úkoly, informace pro žáky

Historie školy

 Roku 1895 vyvrcholilo české vlastenecké úsilí v otevření nové české školy v Jungmannově ulici. Slavnost s vysvěcením se konala 12. května. V lednu roku 1906 se přistavila druhá budova a nastěhovaly se do ní první dva ročníky dívčí měšťanské školy. Ve školním roce 1909/10 byla pro velký počet žáků rozdělena obecná škola v Jungmannova ulici na část chlapeckou a část dívčí.

 Během první světové války narukovalo z okresu Litovel 52 učitelů a škola sloužila jako lazaret, kvůli problémům se zásobováním musely školní děti chodit po domech a prosit o peníze na vdovy, sirotky a raněné, vybírat šatstvo, dívky během vyučování zhotovovaly ponožky, šály i obvazový materiál. Po válce byla budova vyčištěna, v nové republice se změnila organizace školního roku, ten nyní začíná 1. září a končí 30. června.

V následujících letech navštívil město T.G. Masaryk, byly zavedeny pravidelné zubní prohlídky a v roce 1934 se podařilo zavést elektrické světlo do všech místností, instalovat katedry a listové tabule.

 2. světová válka zasáhla do života školy v roce 1938 při mobilizaci, kdy byla škola vyklizena a zabrána pro vojenské účely. 15. března 1939 před sedmou hodinou ranní dojel motorizované oddíly říšskoněmeckého vojska do Litovle. Od toho dne se začalo u nás jezdit a chodit vpravo, ve školách byla zrušena občanská nauka a ve všech ročnících zaveden povinný německý jazyk, učitelé skládali z němčiny zkoušky a dokládali prohlášení o svém rodovém nežidovském původu. V roce 1941 byly spojeny čtvrté a páté třídy, takže vzniká 4-třídní škola obecná a 4-třídní měšťanská, do vyšších třídy má postoupit pouze 35% lepších žáků, ostatní mají ukončit docházku ve škole obecné. Během války bylo pět učitelů zatčeno a vězněno v Osvětimi. Josef Šmakal tam 18. března roku 1942 zemřel. Ve školním roce 1942/43 byla sloučena obecná škola chlapecká a obecná škola dívčí a vytvořila se škola smíšená, sloučením nastal nedostatek místností a učilo se na směny. V únoru 1944 byl zatčen ředitel školy Josef Vymětal, ředitel měšťanské školy chlapecké Jan Linhart a učitel Stanislav Nedoma. Oba ředitelé byli v prosince téhož roku popraveni. Od února 1945 obyvatelé denně sledovali anglo-americká letadla jako předzvěst osvobození. Od 9. dubna už se vyučovalo jen dvakrát týdně a od 19. dubna školní budova sloužila jako noclehárna pro německé vystěhovalce a neučilo se vůbec, blížila se fronta. Sovětská vojska pronikla do Litovle 9. května v 0.30. 10. května se začal obnovovat život škol, provádí se čištění, obnovují se knihovny, pomůcky. 1. června se slavnostně začalo opět učit.

 Od roku 1948/49 je reorganizováno školství. Zákon o jednotné škole změnil formu měšťanských a obecných škol na osmiletou střední školu a později v základní školu se společnou výchovou chlapců a děvčat. Sjednocování bylo dokončeno v roce 1951/52 definitivním vytvořením jednotné devítileté školy.V tuto dobu se žáci účastnili politických akcí – narození Stalina, úmrtí Lenina, výročí Vítězného února, návštěvy sovětských filmů a pořádaly se budovatelské akce. V roce 1953/54 se stalo školo opět osmiletou a byl při ní zřízen ještě jednoroční kurz pro žáky devátého ročníku a třída pro mládež se zvláštní péčí. Učitelé v tomto roce nacvičovali na 1. celostátní spartakiádu v Praze, zúčastnilo se jí 36 žáků školy. V té době dobře reprezentoval školu pěvecký sbor pod vedením p. učitele Libora Fialy.

V roce 1961 vznikla opět devítiletka v čele s ředitelem Josefem Bradou, ten byl v následujícím roce odvolán a nahrazen Rudolfem Ivanem. Ten byl odvolán v roce 1971 a novým ředitelem byl jmenován Zdeněk Grézl. Veškeré mimoškolní a školní akce žáků probíhaly v rámci pionýrské organizace. Rozvíjela se družba s městem Revúca.

V roce 1972 byl při škole a pionýrské organizace založen oddíl Srnci sourozenci Váňovými. Pár přátel postupně rozšířilo oddíl až na 90 aktivních členů s vlastní vlajkou, znaky na košilích, vlastní klubovnou v budově na náměstí, dnes budova České spořitelny. Oddíl kromě celoroční činnosti vyjížděl v létě na tábory.

V těchto letech působila ve škole paní učitelka Ludmila Očenášková, která vedla gymnastický kroužek a velmi dobře s ním reprezentovala školu.

V roce 1990 odešel do důchodu Zdeněk Grézl a ředitelem byl jmenován Václav Hrubý. Škola byla zařazena mezi školy s rozšířenou výukou jazyků, hlavně angličtiny a němčiny. Do jazykových třídy byly vybírány nadané děti od třetí třídy. Od 1. září 1992 byla kvůli velkému počtu žáků školy zahájena výuka v budově na Vítězné ulici. Od 1.9. 1993 se stala škola právním subjektem s vlastním účetním kontem.

Situaci ve škole hodně ovlivnila výstavba nové školy na Vítězné ulici a její otevření v roce 2002. Nastal úbytek žáků, který vyvrcholil ukončením výuky na budově ve Vítězné ulici.