Mladí globalisté besedovali se zastupiteli
Stejně jako loni i letos má projekt paní Jarmily Cholinské Mladí globalisté na programu šest setkání. To předposlední se 18. 4. 2013 uskutečnilo v obřadní síni radnice a v prostorách SOU Litovel. Hlavním bodem schůzky byla debata, při které delegátům litovelských škol odpovídal na jejich otázky o dění ve městě především 1. místostarosta Ing. Petr Šrůtek.
Historie budovy dnešní radnice sahá až do 70. let 16. století. V té době byla zbudována také místnost, která dnes slouží pro oddávání párů, vítání občánků či předávání maturitních vysvědčení. Právě tady naše setkání zahájil odborný pracovník litovelského muzea Robert Najman. Předmětem jeho výkladu bylo devět lunet z palety známého malíře a rodáka z blízké Červenky, Františka Flassara. Ten tyto výjevy z dějin města vytvořil roku 1944 pro tehdejšího německého vládního komisaře Fritze Mekisku. Po válce byla ovšem scéna “ Obsazení Litovle Němci roku 1939“, přemalována na “ Osvobození Litovle Rudou armádou“. Devátým speciálním obrazem jsou znaky někdejších majitelů města – Vlašimů, Boskoviců a Lichtenštejnů spolu s erby Litovle. Městský znak v dnešní podobě s dvěma rybami mají „Hanácké Benátky“ od 14. století. Ještě roku 1361 byla totiž litovelským symbolem pouze štika.
Po příjemném posezení v obřadní síni přišla na řadu pro změnu sportovní vložka. Naše další cesta nevedla nikam jinam, než na 72 metrů vysokou radniční věž. Zajímavostí je mezi 172 schody hned několik. Pozornosti se od průvodkyně CK BAVI Kamily Matečkové dostalo také západnímu ciferníku hodin, jenž byl při ničivém tornádu v roce 2004 poničen a musel se nechat opravit, což dokládá novější zasklení. Pozoruhodnou postavou spjatou s věží je hlásný. Jeho komůrka se nachází na úrovni ochozu, kde je dnes vystaven kupř. rudý prapor na ohlašování požáru nebo notový zápis a hudební nástroje. Hlásný totiž kromě vyhlašování poplachu aj. vyučoval na hudební škole a působil v kapele. Musel to pro něj být jistě slušný přivýdělek, jelikož jeho služby si mohli dovolit pouze majetnější občané. Největší pozoruhodností hlásného „garsonky“ je však bezesporu nepřítomnost toalety. Ta se nacházela o pěkných pár metrů níže u samotného vstupu. Zachovala se do současnosti, ale již zabetonovaná. Odměnou pro nás všechny byl nádherný pohled na okolní i dalekou krajinu. K vidění se nabízela mimo jiné i 2. nejvyšší hora ČR – 1492 metrů vysoký Praděd.
„Výstup byl dobrý, ale sestup mě děsil,“ uvedla na pevné zemi jedna z globalistů Lenka Tomášková. To už jsme všichni přecházeli do nedaleké budovy litovelského SOU, protože právě zde dostaly prostor naše dotazy na členy vedení města. V současnosti trápí Litovelany několik zásadních problémů, Jedním z nich je i špatný stav komunikace na Nové Zámky, kde se řidiči i cyklisté mohou setkat s mnoha výmoly. A jaké je vyjádření radní Hedviky Weberové? „Na poslední schůzi zastupitelstva jsem na tuto potíž upozorňovala. Sama po této silnici jezdím za svými rodiči. Věci se zatím nedostalo vyrozumění, ale bude se jí zabývat 1. náměstek hejtmana pan Alois Mačák.“ Achillovou patou historického centra Litovle je jeho samotný střed – náměstí Přemysla Otakara. Už dlouho čeká na svou rekonstrukci, která u většiny náměstí ostatních měst v kraji již proběhla. „Momentálně je na dotace pro tento projekt podána žádost, nesmí být ovšem vyčerpáno více jak 38 miliónů korun,“ uvedl místostarosta Petr Šrůtek. Ten zároveň objasnil situaci kolem nejstarší zachovalé měšťanské stavby – tzv. Langova domu. „Schválením zastupitelstva byl objekt v roce 2005 prodán vsetínskému ortopedovi Šmigurovi. Mělo se tam nacházet relaxační zařízení. Pojišťovna však majiteli nedodala potřebné finanční prostředky a celý plán tak zůstal pouze na papíře. V současné době je budova v prodeji,“ řekl.
Naše setkání s lidmi z městského zastupitelstva nám přineslo několik důležitých odpovědí na klíčové otázky. Doufám, že takto vedené besedy budou v rámci akce Mladí globalisté ještě pokračovat.
Petr Komárek, 9.B ZŠ Jungmannova
Kroky mladých globalistů vedly na Městský klub
Již 4. setkáním pokračovala ve čtvrtek 21. 2. 2013 akce z dílny naší spisovatelky Jarmily Cholinské, spojená především s tématem současných světových problémů - Mladí globalisté. Zástupci litovelských škol ZŠ Jungmannova, ZŠ Vítězná, SOŠ Litovel a GJO Litovel tentokrát navštívili budovu Městského klubu, kde je čekalo příjemné odreagování.
21 let výstav, koncertů, představení
Ten je pro „Hanácké Benátky“ nepostradatelnou institucí zejména z kulturního hlediska. Právě kolektiv Městského klubu totiž stojí za organizací takových událostí, jakými jsou nejen pro Litovel Hanácké Benátky či Litovelské slavnosti. Při těchto příležitostech si na své přijdou zejména fanoušci všech hudebních žánrů od country až po rock. Každoročně mají možnost setkat se tu se svými idoly a pořádně se pobavit jejich vystoupeními. Na kolik tisíc korun ale slavní interpreti a skupiny Městský klub vyjdou? To nám hned v úvodu schůzky objasnil jeden důvěryhodný zdroj: „Honoráře za koncerty se pohybují v rozmezí 15 až 100 000, což byl třeba případ houslového virtuóza Jaroslava Svěceného. Pokud se ovšem jedná o početnější tým, který za umělcem stojí, může jejich odměna atakovat hranici kolem 300 000 korun.“ Městský klub přitom figuruje na poli litovelského kulturního dění již od 1. ledna 1992, tedy 21 roků.
Ale nejsou to jen zpěváci a zpěvačky, jež můžeme v Litovli vidět. Mezi slavné umělecké hosty našeho města patří členové Žižkovského divadla Járy Cimrmana, v průběhu divadelní sezóny 2012/13 k nám zavítali či zavítají se svými divadelními soubory také známí herci Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Iva Janžurová či Miroslav Vladyka. Nechybí ani fotografové a fotografky především z litovelského regionu. Jedna z nich, Jana Bednářová, zrovna v době naší schůzky vystavovala fotoexpozici s názvem JEN SE DÍVÁM….
Hudba – vyvolávač emocí i účinný lék
Hlavním bodem našeho setkání byli ovšem hudebníci Michal Schmalz s kolegou. Ti nám ukázali hudbu přímo na jejím počátku, kdy v roce 10 000 př. n. l. objevil pračlověk zvuky deště, stromů, přírody a začal si uvědomovat, že v něm vyvolávají jakýsi pocit - emoce. To jsme si vyzkoušeli i my při různých rytmicky zaměřených hrách, které pro nás tito dva umělci připravili. Hudba se rovněž dá použít jako dobrý lék. Důkazem toho budiž tzv. tibetská mísa, jejíž melodický účinek jsme si sami otestovali. Tento nástroj navíc dokáže spolehlivě vyčistit vodu od škodlivého chlóru, stačí jen tekutinu na 20 minut v misce ponechat. Mezi „hudební léky“ patří i africká didžerida, která má blahodárný vliv na naši dýchací soustavu a řadí se tak mezi „úspěšné bojovníky“ proti chřipce. No řekněte sami, není tohle ten nejlepší způsob na zahnání škodlivých bacilů?
Závěr pak patřil třem zhudebněným básním žáků Základní školy Vítězná. Pan Schmalz se svým spolupracovníkem zahráli songy Voda, základ života v podání country, Pat a Mat jako blues a Les v podobě rapperské „pecky.“
Petr Komárek, ZŠ Jungmannova
Mladí globalisté účastníky besedy s litovelskými zastupiteli
V současné době se naše Země potýká s mnoha globálními problémy – s neznalostí historie, z níž se dá načerpat spousta užitečných zkušeností, se zbytečným ničením tolik potřebných lesů apod. Vypořádat se s každým z těchto problémů nebude pro naši mladou generaci nic lehkého. Aby k jejich řešení vůbec došlo, musíme o nich někomu říct. Nejlépe někomu, kdo má v našem okolí v kompetenci něco s nimi dělat – členům městské či obecní samosprávy. To došlo i nám – litovelským mladým globalistům a tak jsme se rozhodli naše závěrečné 6. setkání dne 28. 3. 2012 uspořádat na litovelské radnici formou besedy, na které bychom se členy městské rady a zastupitelstva o těchto problémech v našem městě diskutovali.
Ještě než jsme ale usedli se členy vedení města ke společnému stolu, zpestřili jsme si naše poslední setkání výstupem na radniční věž. Víte vůbec, že budova radnice, v jejímž středu se věž nachází, byly v minulosti původně budovy dvě? Jedna z nich - tvz. Panský dům, přešel do rukou města kvůli strachu jeho majitelky z toho, že by se v domě mohla setkávat s duchem svého zemřelého manžela. U samotné věže jste pak určitě už někde zaregistrovali, že je nejvyšší na Moravě, tedy na řece Moravě, a měří 72 metrů. To však není potvrzené, protože věž ještě nikdy nebyla oficiálně měřena. Jejím vnitřkem procházela šachta, ve které byla umístěna část hodinového stroje – závaží. „Poslední stopu po této šachtě nalezneme v jednom z pater věže, byla odstraněna při jedné z rekonstrukcí radnice,“ řekla paní Eva Vaňková, která byla naší průvodkyní během celého výstupu. Ne všechny rekonstrukce, které na radniční věži proběhly, byly povedené. Důkazem toho budiž např. nepovedené kovové výztuže zdí. „Tyto nepovedené zásahy bychom chtěli odstranit. Důležité bude ale stanovisko památkářů, kteří mají při takovýchto úpravách památek rozhodující slovo,“ informovala nás paní Vaňková. Věž také v roce 2004 poničilo tornádo, což mělo za následek výměnu poničených části zejména ze dřeva. V jedné z místnůstek v horní části věže byla k vidění unikátní věc - hodinostroj, který v minulosti poháněl věžní hodiny. Ten dnešní je podstatně menší a řídí ho satelit. V těsném sousedství se nacházel pokoj hlásného, jenž bude v budoucnu lákadlem pro turisty. „Jedním z hlásných byl prý učitel hudby. Když se k městu blížilo nějaké nebezpečí, začal hlásný zvonit na poplach. V případě, že ve městě vypukl požár, ukazoval hlásný z věže, kam mají jít lidé hasit. Ve dne rudým praporkem, v noci pak plápolající loučí,“ sdělila nám paní Vaňková. Po zdolání všech schodů jsme všichni konečně stanuli na ochozu radniční věže, odkud se nám naskýtal krásný pohled na celé město a jeho okolí. Na ochoze jsme mohli vidět mimo jiné i sluneční hodiny a hák, na němž mohl být upevněn např. onen poplašný zvonek.
Po výstupu a prohlídce radniční věže jsme se odebrali do obřadní síně radnice, dějiště slavnostních aktů, kde nás příjemně uvítal pan starosta ing. Zdeněk Potužák. Pracovník litovelského muzea pan Robert Najman nám pak řekl něco o výzdobě obřadní síně od červenského rodáka Františka Flassara, jehož lunety s výjevy z historie města od založení Přemyslem Otakarem II. po osvobození Rudou armádou na konci 2. sv. války zdobí síň již téměř 70 let.
Pak už nadešly okamžiky, na které jsme se všichni nejvíc těšili – šli jsme besedovat o problémech trápících Litovel. Beseda se uskutečnila ve velké zasedací síni, kde se konají zasedání městského zastupitelstva. Besedovali s námi kromě pana starosty a paní Vaňkové také paní Hedvika Weberová, členka městské rady. Právě ta nám na úvod besedy přečetla dojemný dopis paní Cholinské, která ho před lety psala své vnučce. Pak přišla řada na dotazy týkající se problémů ve městě a jeho okolí. Určitě všichni znáte jednu z nejmalebnějších částí CHKO Litovelské Pomoraví – krajinu kolem Nových Zámků. V tomto území se nachází několik krásných romantických památek jako např. Chrám přátelství, které by potřebovaly rekonstrukci. „V Litovli a okolí evidujeme něco kolem 500 sakrálních památek, okolí romantických památek jako je Templ či Čertův most dobře znám z dětství. U těchto staveb musím prozkoumat věci, týkající se vlastnictví a pak mohu tento návrh předložit městské radě,“ řekl k tomu starosta Zdeněk Potužák. Na ZŠ Vítězná uspořádali anketu, co se žákům a ostatním občanům v Litovli líbí a nelíbí. Z výsledků ankety je vidět, že hlasující jsou hrdí na celkový kolorit města, na historické budovy a parky. Rovněž jsou pyšní na čistotu, která je v našem městě udržována. „Ano, skutečně čistota ve městě je jednou z věcí, za které nás chválí i turisté. Velkou zásluhu na tom mají také hasiči, myslivci nebo rybáři, kteří každým rokem v rámci akce Ukliďme svět čistí Litovel a její okolí od odpadků,“ poznamenal k tomu pan Potužák. Naopak tím, co by chtěli lidé podle ankety v Litovli změnit, je např. parkoviště na náměstí Přemysla Otakara II. „Budeme o zrušení parkoviště uvažovat, problém je ale v tom, že by se nám náměstí vylidnilo,“ řekl litovelský starosta. Respondenty ankety také trápí rušení nočního klidu a vandalismus zákazníků nočních barů. „Od začátku jsem proti tomu, aby se podporoval provoz těchto podniků. Kvůli výtržnostem opilců jsme si již několikrát majitele těchto nočních barů pozvali na radnici,“ vyjádřila se k tomuto problému paní Hedvika Weberová. Na konci celé besedy také padl návrh, že by se v projektu setkání mladých globalistů mohlo pokračovat a to tím způsobem, že by se zástupci jednotlivých institucí, které jsme během našich schůzek navštívili, přišli podívat pro změnu k nám do škol. Určitě to není špatný nápad a bylo by pěkné ho zrealizovat.
Tak skončilo poslední 6. setkání litovelských mladých globalistů. Teď už víme, jak se správně chovat k naší planetě, aby ona a náš lidský druh nezanikly. Určitě byl skvělý nápad, zorganizovat tato setkání a já za něj paní Cholinské velice děkuji a jen pevně doufám, že tento projekt bude mít ještě pokračování.
Petr Komárek, 8.B ZŠ Jungmannova
http://www.litovel.eu/cs/fotogalerie/udalo-se/mladi-globaliste-na-radnici.html
Mladí globalisté na setkání v knihovně aneb je kniha poklad kultury?
K tomu, abychom my – mladí, dokázali v následujících letech odvrátit zánik země, nepotřebujeme jen zachovat dostatek vody či vypořádat se s odpady. Životně důležitá je také vzájemná komunikace. A jak se naučíme dobře komunikovat? Přece tak, že budeme číst knihy a obohacovat svoji slovní zásobu. A proto, abychom svět knih lépe poznali, uspořádali jsme naše již 5. setkání dne 21. 3. 2012 v budově knihám zasvěcené – v litovelské městské knihovně.
A nebyli jsme jako obvykle sami. Na setkání spolu s námi přišli i lidé, kteří ke kultuře, zvláště té litovelské, rozhodně mají co říci. Byli jimi kromě ředitelky knihovny paní Lenky Fišrové také ředitelka Městského klubu Litovel paní Hana Vogelová, vedoucí litovelských ochotníků pan Mirko Spurnik nejst. a nejznámější litovelský knihkupec a spisovatel píšící v hanáčtině pan Petr Linduška.
Hned v úvodu se slova ujala paní Fišrová. Zdůraznila, že pokud máme s někým dobře komunikovat či vést diskuzi, musíme mít dostatek argumentů. A k čerpání argumentů nám slouží právě knihy, které jsou neodmyslitelnou součástí kultury. Stejně tak je důležitá slovní zásoba. Jen pro zajímavost, slovní zásoba českého jazyka je něco kolem 300 000 slovních výrazů.
V současné době se na podporu četby pořádají různé projekty. K nejznámějším patří Celé Česko čte dětem nebo Noc s Andersenem. Do obou se již poněkolikáté zapojila i litovelská knihovna. Dnes už existují i jiné možnosti, jak si přečíst knihu. Jednou z nich je např. internet s tzv. E – knihovnami, kde si knihy můžeme přečíst v elektronické podobě. Ale řekněte sami, nejsou vám sympatičtější staré dobré knihovny? Ty jsou tu s námi už od roku 1919, kdy musely být podle zákona v každé obci. První knihovna v Litovli byla v domě vedle ZŠ Jungmannova, odkud se v roce 1954 přestěhovala do budovy dnešního městského klubu. Odtud se pak v roce 1998 přemístila do dnešního působiště - do renesanční budovy bývalého lichtenštejnského špitálu na náměstí Svobody.
A jaký vztah má k této historické budově paní ředitelka Fišrová? „Můj vztah k budově knihovny je především ochranitelský, protože se jedná o objekt z 16. století. Snažíme se budovu udržet v dobrém stavu, aby mohla svou krásou upoutat klienta.“ Zároveň nás upozornila na jednu novinku. „Ve dvoře knihovny bude realizována stavba venkovního výtahu pro ty, kteří by se jinak do knihovny nedostali.“
Ke kultuře patří kromě knih také divadlo. A právě řemeslu divadelníka rozumí nejvíc v Litovli p. Mirko Spurnik nejst., který organizuje a často režíruje hry ochotnického sboru litovelského Sokola. A protože i v divadle je komunikace nesmírně důležitá a knihy jakbysmet, řekl nám pan Spurnik něco o své profesi. „Když chce člověk dělat režiséra, musí si nejprve vybrat z několika divadelních her. Jak by měl režisér postupovat, je krásně napsáno v příručce Karla Čapka „Jak se dělá divadlo.“ Ochotnické divadlo se v Litovli hraje už od roku 1779.
Součástí kultury jsou rovněž nářečí. My v Litovli máme to štěstí, že tu jedno takové máme – Hanáčtinu. A také máme to štěstí, že tu máme jednoho hanáckého spisovatele – Petra Lindušku. Ten nám řekl, jak máme správně mluvit před lidmi a také nás poučil o Hanáčtině. „Hanáčtina je velmi zvukomalebné nářečí. Vezměte si třeba, když je někdo tlustý, Pražáci řeknou, že má bříško. Kdežto my na Hané říkáme, že má pořádné břoch.“ Zároveň nám pan Linduška zarecitoval jednu ze svých hanáckých básní „Ufon na Doubravce“, při které jsme se všichni pořádně zasmáli, a také nás pozval na zábavnou akci „Hanácká ambasáda“.
O svém povolání ředitelky MK Litovel nám pak popovídala paní Hana Vogelová. „Práce, kterou dělám, je zároveň i mým koníčkem“, uvedla. Také nás obeznámila s akcemi, které městský klub pořádá (koncerty, přednášky ….).
Během naší 5. schůzky jsme zjistili nejen, že kniha je jednoznačně poklad kultury, ale také jsme si odnesli spoustu poznatků o komunikaci a hezké zážitky ze setkání s litovelskými osobnostmi kultury. Naše příští, v pořadí již 6. setkání bude vyvrcholením všech našich schůzek - bude se konat na městské radnici se členy rady a zastupitelstva města Litovle.
Petr Komárek, 8.B, ZŠ Jungmannova
Fotografie na stránkách městské knihovny Litovel
Jak naložit s odpady? – toť otázka pro mladé globalisty
V současné době moderních vymožeností a technologií se všichni do jednoho potýkáme s velkými problémy, které dokázal náš lidský druh na Zemi způsobit. Bezesporu k těmto “těžko rozlousknutelným oříškům“ patří odpady, které naši planetu doslova “pohlcují“. To, že neustálé přibývání odpadů bude těžké zastavit, jsme si dobře uvědomovali i my – litovelští mladí globalisté a chtěli jsme se odpadům kouknout trochu víc na zoubek. Jako místo konání naší 4. schůzky jsme si proto zvolili instituci, kde se dennodenně s odpady setkávají – Technické služby města Litovle.
V den konání 14. 3. 2012 nás od schůzky s ředitelem technických služeb Karlem Zmundem a šéfem jejich spolupracovníků z A.S.A odpady Litovel Radovanem Šmídem, nedokázalo odradit ani sychravé počasí či dlouhá cesta. Jako první si na našem setkání vzal slovo pan Šmíd, který se nás chystal seznámit s „Královstvím odpadu“. Jako první jsme se zahleděli do minulosti a mohli si tak udělat představu o tom, jak staří Řekové organizovali své úklidové čety (ty měly za úkol uklízet veškerý odpad do speciálních jam), či jak v 19. století spatřily světlo světa první popelnice. Také jsme pochopili, že kvůli neuklizeným odpadkům se v dobách minulých platilo strašlivou daní - morovými nákazami. (A že mor neminul ani Litovel, nám připomíná Morový sloup)
Pak vyšla na povrch jedna zajímavost – něco čemu bychom asi těžko uvěřili: sklo se začalo třídit teprve před 30 lety! A přitom právě to, že netřídíme, je jeden z důvodů, proč každým rokem odpad narůstá. A přesto stačí tak málo – zamyslet se. A právě proto, aby lidé začali přemýšlet nad tím, kam co patří, se začaly do měst umisťovat kontejnery na tříděný odpad. Tam bychom měli vhazovat věci, které se mohou ještě využít. Celému tomuto procesu se říká recyklace. A určitě sami víte, že recyklovat jde papír, plasty nebo sklo. Ovšem tyto materiály nejsou jedinými! Recyklovat jde třeba i kov. Ten se sbírá do světle šedých kontejnerů, které jsou i v Litovli.
Dozvěděli jsme se také, že existují kontejnery na sběr nebezpečného elektro-odpadu, sběrné dvory pro svoz objemného odpadu (židle, stoly) či kontejnery na bio – odpad (větve, listí). Doma na zahrádce je pak dobrým pomocníkem tvz. kompostér, který by možná v budoucnu mohl mít na zahrádce každý Litovelák. „Zatím je tato věc ve formě dotazování“, poznamenal pan Zmund.
Co se statistik týče, jeden občan ČR ročně vyprodukuje průměrně 209 kg komunálního odpadu (což je odpad, který už nejde dále roztřídit) a průměrně vytřídí: 10 kg plastů, 14 kg papíru a 7 kg skla.
Toto setkání nás naučilo, jak se správně vypořádat s odpadem a jak jím nezatěžovat životní prostředí, které je už tak bohužel dost odpady znečištěné. Škoda jen, že jsme se kvůli sychravému počasí nešli podívat na stroje, které litovelské technické služby používají. Zato se nám konečně povedlo uhádnout jednu z hádanek paní Cholinské - věděli byste, že Řím stojí na sedmi pahorcích a jeden z nich tvoří odpadky?
Petr Komárek, 8.B ZŠ Jungmannova
Les ochránce – půda živitelka ve výzkumu mladých globalistů
Jestliže je něco odedávna součástí naší planety a blahodárně to působí na nás – lidi, pak je to bezesporu les. Nalézáme v něm čerstvý vzduch i studánky s křišťálově čistou vodou. Je pro nás ochráncem mnoha roztodivných rostlin a živočichů, místem odpočinku a v neposlední řadě také zdrojem spousty pochutin v čele s lesními jahodami či houbami.
Bohužel vinou špatných zásahů člověka do přírody lesů čím dál víc ubývá. Je nejvyšší čas si uvědomit, že něco takového nemůžeme dopustit, aby se naše Země “nepotopila“ do hlubin času.
Proto jsme se my – mladí litovelští globalisté - rozhodli, že naše 3. setkání bude zasvěceno lesu a jeho problémům. Zároveň jsme usoudili, že se nejvíc věcí na toto téma dozvíme na správě CHKO Litovelské Pomoraví, takže jsme tam setkání ve středu 8. 2. 2012, uspořádali.
Na úvod dostala prostor již tradičně hlavní organizátorka paní Jarmila Cholinská. Připomněla nám znovu, za jakým účelem a proč se takto scházíme. Poté se už ujal slova pracovník CHKO pan Václav Polášek. Dopodrobna nám pověděl, jak je to s lesy na světě, v Evropě a také u nás v ČR. Vysvětlil nám, co nejvíc lesům škodí, jakým způsobem lze lesy zachránit a dozvěděli jsme se mnoho dalších užitečných informací. Vše ještě doplnil fotodokumentací z prostředí lesů různých nadmořských výšek, včetně lužních lesů Litovelského Pomoraví. Na závěr schůzky nám pak paní Cholinská zdůraznila, že si musíme vážit přírodního bohatství, které tu v Litovli a okolí máme.
Po skončení setkání jsme byli zas o něco chytřejší a myslím si, že jsme udělali další krůček k tomu, abychom se za několik let dokázali chovat k Zemi tak, jak se sluší a patří.
Petr Komárek, 8.B ZŠ Jungmannova
Voda – základ života, předmětem bádání mladých globalistů
Jen těžko bychom si dokázali představit život bez vody. Je všude, kam se jen podíváme, od vodovodních kohoutků až po oceány. Její přítomnost je pro nás nezbytná, kdyby nebyla voda, nebyl by ani lidský život. Ale zásoby pitné vody nejsou nekonečné.
A teď si položme otázku: dokážeme všichni využívat vodu tím nejlepším a nejvhodnějším způsobem? Bohužel tomu tak není. Mnozí z nás plýtvají vodou, aniž by si to sami uvědomovali.
Pro nás – příslušníky mladé generace - je tento smutný fakt velikou výstrahou. Takovému zacházení s vodou bychom měli učinit přítrž, abychom uchránili život na Zemi před pohromou. Abychom se tedy o vodě dozvěděli víc, uspořádali jsme naše druhé setkání litovelských globalistů v místě přímo ideálním pro zkoumání vody a jejich problémů – v litovelské čističce odpadních vod.
Setkání delegací z jednotlivých litovelských škol se konalo ve středu 25. 1. 2012. Všichni už jsme se těšili do jedné z budov čističky, kde si pro nás přichystaly paní ředitelka CHKO Litovelské Pomoraví ing. Olga Zerníčková spolu s pracovnicí Vodohospodářské společnosti Čerlinka paní ing. Petrou Stoupovou pohledy na vodu z mnoha různých stran.
Celé setkání oficiálně začalo kratičkým proslovem paní Jarmily Cholinské. Znovu nám připomněla, proč se takto scházíme a také zavzpomínala na minulou schůzku v městském muzeu. Poté nás čekal jeden malinký pokus. Všichni jsme ochutnali dva různé typy vody a naším úkolem bylo odhalit jejich identity a posoudit podle vlastního vědomí a svědomí, která z nich je lepší. Nakonec se ukázalo, že první z nich byla balená stolní voda Rajec, kterou upřednostňovala většina z nás a druhá odtoková voda z čističky, která u nás tolik nezabodovala. Pak přišel čas pro minisoutěž. Při ní jsme měli za úkol správně přiřadit přidělenou fotografii pod správnou vodní katastrofu. To se nám nakonec všem podařilo.
Následně jsme diskutovali o vodě jako o nebezpečném přírodním živlu a uvedli si pár příkladů, jak takové hrozbě správnými postupy zabránit. Pak už přišel čas pro nejzajímavější bod této schůzky – prohlídku areálu čističky. Při této prohlídce v odborném podání paní ing. Stoupové jsme se dozvěděli např. jak moc je pro provoz čističky důležité finanční dotování, jakým způsobem fungují jednotlivé části čističky, co to znamená kalový proces a jak dlouho trvá. Překvapilo nás, že je pro takového pracovníka čističky důležitá třeba i znalost sociálních věd.
Tato schůzka nám přinesla spoustu nových užitečných poznatků a já věřím, že je dokážeme v dospělosti využít k tomu, aby se nám všem na naší planetě žilo lépe.
Petr Komárek 8.B ZŠ Jungmannova
" Učitelka života " pod lupou mladých globalistů
Snad každý z nás už někdy slyšel slova typu globální, planetární či světový. Jsou to sice slova, která se v typickém českém rozhovoru nevyskytují, ale mají pro nás čím dál větší význam, zvláště pak pro naši mladou generaci. Ta bude totiž stát před rozhodnutím, jakým směrem se bude ubírat naše planeta Země v budoucnu.
To, že to pro nás - mladé rozhodně nebude žádný med, si dobře uvědomovala i paní Jarmila Cholinská a chtěla nám proto nějak pomoci. Vymyslet opravdu účinnou pomoc nebylo lehké, ale paní Cholinská má, jak se říká, za ušima. Dostala totiž vynikající nápad - uspořádat schůzky, kde bude nám - vybraným delegátům z litovelských škol - ukazováno, jakým způsobem se v budoucnu v dospělosti správně zachovat a udržet tak křehkou rovnováhu na Zemi.
Nápad se ujal na všech oslovených litovelských školách (ZŠ Jungmannova, ZŠ Vítězná, ZŠ prof. Vejdovského a Gymn. Jana Opletala), což pochopitelně dalo těmto schůzkám, oficiálně zvaným Setkání mladých globalistů, zelenou.
První schůzka s názvem Historie je učitelkou života se uskutečnila v rámci otevření nové muzejní výstavy ve středu 18. Ledna 2012. Od nás z Jungmanky jsme na ni byli vysláni já společně se svými spolužáky a kamarády Tomášem Tylem, Kačkou Mazalovou a Kristýnou Bangovou. Společně s vybranými delegáty z ostatních, již zmíněných litovelských škol, jsme si na úvod celé schůzky poslechli z úst pana Roberta Najmana, který ji moderoval, pár slov o historii a účelu místa, ve kterém se právě nacházíme. Na jeho slova pak navázali p. Cholinská a MVDr. Vojtěch Grézl - čestný člen litovelské muzejní společnosti. Zdůraznili nám především, proč jsme se tu dnes vůbec sešli. Po skončení úvodních proslovů jsme se všichni odebrali ke stálé expozici litovelského muzea - Řemesla. V této expozici jsme za výkladu pana Najmana, mohli spatřit např. dílnu hrnčíře, sedláře nebo také kadeřníka. Když prohlídka expozice řemesel skončila, obdrželi jsme všichni obálku s různými propagačními materiály o Litovli a její historii, které nám měly sloužit také jako podklady k prezentaci, prostřednictvím které budeme své spolužáky informovat o dění na těchto setkáních. Poté jsme se všichni usadili na židle k promítacímu plátnu, na němž nám pan Najman promítl prezentaci o Litovli a její historii. Po jejím zakončení jsme na závěr schůzky napsali na list papíru své dojmy z jejího celkového průběhu.
Schůzky mladých globalistů jsou něčím úžasným a zároveň výjimečným. Myslím, že jsme my Litoveláci předběhli mnoho, mnoho měst a států celého světa. Byl to opravdu skvělý nápad paní Cholinské a já jí za něj srdečně děkuji.
Petr Komárek, 8.B