Žáci 9. tříd ZŠ Jungmannova diskutovali 21. 2. 2012 se členy občanského sdružení Respekt a tolerance Luďkem Štiplem a Zdenkou Míčovou o Židech a jejich tragickém osudu v období Hitlerovy vlády. V letech 1933 - 45 jich v nacistických koncentračních táborech zahynulo na 6 miliónů.
Celý projekt byl rozdělen do dvou částí. V první jsme zhlédli dokument věnovaný jednomu z „židovských hrdinů“ Ottu Wolfovi, který se spolu se svou rodinou celé tři roky úspěšně skrýval před transportem do Terezína v okolí Olomouce a nebýt nešťastného chycení oddílem Vlasovců na sklonku války, skončil by jeho nezáviděníhodný příběh „Happy Endem“. Wolf tuto dobu strachu a nejistoty popsal ve svém deníku, který se později dočkal i knižního vydání. Snímek také dobře poukazoval na statečnost mnoha Čechů, jež i přes hrozbu popravy aktivně Wolfovým pomáhali a nikdy je Gestapu neudali.
Jaké je to být v kůži Žida či Židovky, kterým jdou nacisté „po krku“, tak to jsme si vyzkoušeli během druhé části našeho programu. Jako židovské rodiny jsme pocítili útisk a utlačování v podobě naprosto nesmyslných vyhlášek o zákazu řízení nebo vstupu do veřejných knihoven. Navíc jsme každý museli nosit viditelnou Davidovu hvězdu a ve chvíli, kdy nám přišlo povolání k transportu do koncentračního tábora, jsme si směli každý vzít padesátikilogramový kufr s potřebnými věcmi. Ty nám ale vůbec nemusely zůstat, vše záleželo jen na vůli dozorců v našem “novém domově“. No řekněte sami, neměli jsme my Slované štěstí v neštěstí, když nás Hitler chtěl zlikvidovat až jako druhé v pořadí?
Židovský teror rovněž v noci z 9. na 10. listopadu 1938 umocnila dlouho dopředu připravovaná akce – tzv. Křišťálová noc. Při ní došlo - kromě Německa i v připojeném Rakousku a Sudetech - ke zničení několika stovek židovských obchodů (a nejen jich). Podle střepů z rozbitých výloh také dostala svůj název. Příslušníci NSDAP sice tvrdili, že se jednalo o akci spontální (předem neorganizovanou), ovšem dle věrohodného svědectví jednoho šumperského občana – očitého svědka se již den před samotným incidentem nacházely před židovskými krámy připravené hromady dlažebních kostek. O dlouhých přípravách ze strany nacistické partaje tak nemůže být žádných pochyb.
Chci velmi poděkovat panu Štiplovi i paní Míčové za to, že pro nás připravili tak skvělé dvě hodiny plné poznání.
Petr Komárek
P.S.
Na tento projekt jsme navázali v hodinách literatury seznámením se s Annou Frankovou a jejím deníkem. Zde jsou některé vzkazy od deváťáků:
Měli jste tak krátký život a tolik jste toho zažili. (Simona S.)
Milá Anno, to, co jsi zažila ty ve třinácti, si nedovedu ani představit. Jsem ráda, že jsem tě poznala. (Míša G.)
Otto, jsem rád, že existují takoví lidé, kteří vám pomáhali. Anno, je mi líto, že existují takoví lidé, kteří vás udali.
Milý Otto a milá Anno, vy oba jste měli podobný osud, a přestože jste ani jeden nepřežili, zanechali jste po sobě něco, díky čemu na vás svět nezapomene.
Nedovedu si představit, že bych prožila to samé, co Anna nebo Otto. Několik let se ukrývat a denně žít ve strachu z odhalení… Jsem ráda, že žiji v dnešní době. (Kristýna B.)
